ROMANCE ŠTEDROVECERNÍ

Petr usne, sotva lehne;
sotva usne, sen se zvedne :
náhle svetlo po krajine
a tak jasno jako ve dne.

Petr celý vyjievený,
rodinu zrí v prostém stáji,
díte zrovna sluncem zári -
v Petrovi až dech se tají.

Vzduch je plný andelícku,
trpytí se a krídlý šumí,
každý zpívá haleluja,
krásne, jak jen andel umí.

A hle, od vesnice spechá
všechen lid s radostnou tvárí,
napred muaži, starí, mladí,
v cele naši muzikári.

Vašek velký buben tluce,
Matej troubí, Martin hude,
Vojta na klarynet píská,
Kuba mechem bas jim dude.

Aj ti hrajou - jako nikdy !
tváre dmou se, litá ruka
písnicka tak mlaskne skocná,
že až Petru nohou cuká.

Zmlkli. Z rady vystoup' Brichta,
vyšnorený, oholený,
býval kaprál u hulánu,
dnes je recník vyvolený.

Postavil se, salutuje,
hrube spustil : „ Kriste pane -
my nevíme, co je psáno,
ale víme, co se stane.

Ty jsi - já jsem - ba jsme všichni -
povídáme - k boží chvále - “
vtom se zajik' - jazyk ztrnul
a nemuže o hles dále.

Ruka v úzkostech se svírá,
ret se jako lupen chveje -
„„ Tys to vyved ! ““ Petr nahlas
ze sna hulánu se smeje.

Ježíšek však milostive :
„ Všichni jste mé hodné deti,
vaše duše po skonání
hupky na nebe si vleti. “

A ted houfne zpívajíce
predstupují hospodyne,
podávají v pytlích, koších,
dobrého co po dedine.

Máslo, jabka, marcipány,
plátno, šátky, veci steré,
Maria jim prikyvuje,
Josef od nich dary bere.

„„ Co je tohle ? ““ Petr náhle
poulí svoje oci šedé.
Dvanáct panen trináctou si
na ružové pentli vede.

Dvanáct panen, dvanáct ruží.
„ Detátko Ty nejjasnejši,
privádíme Andulicku,
že je z nás všech nejkrásnejší. “

„„ To si myslím ! ““ Petr mrucí. -
„ Andulicku k tobe vedem,
aby za nás všecky dala
hubicku ti jako s medem. “

Andulicka pristupuje,
sotva ale hlavu níží,
Ježíšek už rucky svoje
kolem její šíje kríží.

jak se smeje, jak ji hladí,
jak se k Andulince tulí -
sotva dostal políbení,
už zas znovu rtíky špulí.

Petr sebou hází, brucí,
jako medved když se brání :
„„ Matka na to mlcky hledí ? -
je to pekné vychování ! ““