Accueil
L'association
Nous contacter
L'atelier de traduction
Caractères spéciaux


Tous les auteurs
Le poétisme
La littérature tchèque depuis 1945


Les ouvrages
Bibliographie générale des oeuvres traduites


Chronologie générale
Le printemps de Prague
Documents sur la période communiste
Masaryk


Quelques liens utiles


 

ROMANCE O CERNÉM JEZERE.
Starý motiv

Tak tichá voda, hluboká a k smrti smutná !
Les kolem tichý, temný jako myrta rmutná,
breh zadrímlý a po nem mech jen roste hnedý,
a je-li v mechu kvet, je jako z vosku bledý.
Zde není vcelek šum, zde není zpevný pták,
jen šedý dravec nekdy v prázdné výši kráce
a zní to v ozvenách hor kolem truchle tak,
jak v dáli náhlý škytot z dušeného pláce.

Muj zrak, sny opleten, se v cernou vodu vrývá -
ta nezmerená tun, ta neco dole skrývá !
Snad ceská pohádka tam, z kraju vyhostená.
Snad dávných bohu kruh ta kryje sklenná stena.
Snad dlí tam ceských našich hrdin slavný tem -
Vy bohorovní, úžasní vy hrdinové,
již na vas zapomnela sirá ceská zem
a zapomnelo všechno pokolení nové !

Ti kdyby zaplakali pro národu hore,
to cerné jezero by vzrostlo v cerné more,
ti kdyby z živých prsou vzdechli, pozaštnuli,
svým vzdechem jezero by z brehu vymrsknuli !
Ach nekliden je asi pod vodami sen
a porván vzdechy tech, již spolu dole leží,
však jsou to umrlcu již tiché vzdechy jen,
a povrchem to jako lehký mrazík beží.

Snad podsvetí nás všech zde v podjezerním šeru.
Já zíral k horám kdysi v letním pološeru
á zrel, že lesní strání, hlubnou v skalách slují
kés divné postavy jak voje sestupují.
Ne lidské podoby, jen proutky mlhy spiš
skrz kmeny tiskly se a s vetve k vetvi nesly,
než oko dostrehlo, již byly blíž a níž,
až jako šedý oblak na hladinu klesly.

Ach smrt jich sílá denne od živoucích stolu,
že nestací noc celá, k podsvetí jim dolu,
a ranní hodiny když bilé svetlo tkají,
ty zbylé stíny v lesy kol se utíkají.
Ba kdykoliv jsem stoup´ v tech cerných lesu lem,
hned divné šepoty jsem slýchal v krokuv ruchu
a v náhle nepokojných tepnách cítil jsem,
že na mne z tmavých houštin zírá oko duchu.

Jen nahni se a zri ty hnedé rostlin nite,
jak pod vodu se predou v pestre krásné síte -
tam musí neco být, v té vode nezcerené,
a musí se cos krýt v té tuni nezmerené !
jak lehký byl by skok, jak mekký dolu pád,
a clovek pristoup´ by ku cárných báju kolu -
já vím, já pevne dím : tam musí neco spát,
tam musí neco být - a mne to táhne dolu.

 

 

© Bohemica 2.0, 2001-2006 - Accueil - Contact