ROMANCE HELGOLANSKÁ
Bour ene koráb u divokém behu.
John lampu klamnou k skále privesil
a dí : „ Buh ehnej brehu ! “
A koráb k svetlu ene se a v trysku
se náhle pres úskalí prekotil
a stenem vezí v pisku.
John zavejsknul si ve sycící penu :
„ Má dceruška si chystá veselku,
dnes pomohu jí k venu ! “
A clunek jeho jako liška beí
po tekých vlnách tam, kde zvrhlá lod
jak cerná rakev leí.
John nenavykl marne tratit casu,
svou sekyru hned v koráb zarazil,
v tom z nitra doslech' hlasu.
„„ Jen pospeš, pospeš ! ““
zní to dute zduli,
„„ a všeho zboi puli dostaneš,
i všeho zlata puli. ““
John naslouchá a vytreštuje zraky -
„ Aj pakli jedna pule bude má,
tot´ bude druhá taky ! “
A rychle s clunkem ku brehu uháni.
Po celou noc se k lodi nevrátil,
a teprv po svitáni.
A po svítání, v bílé
ranní dobe
zas sekyru svou v koráb zaráí
a uvnitr ji jak v hrobe.
Ji voda otvorem si cestu klestí,
ted´ vyhoupla si první mrtvolu,
John rychle po ní pestí.
Tvár mrtvou k sobe obrátil : „ Eh klete !
je po svatbe - já tady za vlasy
mrtvého drím zete ! “