ROMANCE HELGOLANSKÁ

Bour žene koráb u divokém behu.
John lampu klamnou k skále privesil
a dí : „ Buh žehnej brehu ! “

A koráb k svetlu žene se a v trysku
se náhle pres úskalí prekotil
a stežnem vezí v pisku.

John zavejsknul si ve sycící penu :
„ Má dceruška si chystá veselku,
dnes pomohu jí k venu ! “

A clunek jeho jako liška beží
po težkých vlnách tam, kde zvrhlá lod
jak cerná rakev leží.

John nenavykl marne tratit casu,
svou sekyru hned v koráb zarazil,
v tom z nitra doslech' hlasu.

„„ Jen pospeš, pospeš ! ““ zní to dute zduli,
„„ a všeho zboži puli dostaneš,
i všeho zlata puli. ““

John naslouchá a vytreštuje zraky -
„ Aj pakli jedna pule bude má,
tot´ bude druhá taky ! “

A rychle s clunkem ku brehu uháni.
Po celou noc se k lodi nevrátil,
až teprv po svitáni.

Až po svítání, v bílé ranní dobe
zas sekyru svou v koráb zaráží
a uvnitr již jak v hrobe.

Již voda otvorem si cestu klestí,
ted´ vyhoupla si první mrtvolu,
John rychle po ní pestí.

Tvár mrtvou k sobe obrátil : „ Eh klete !
je po svatbe - já tady za vlasy
mrtvého držím zete ! “