BALADA O POLCE.
Dle vzdáleného motivu

Na návsi je preveselo ! Polka sedí v zlatých saních,
pred nimi dva vraní kone, plno pestrých pentlí na nich,
nad nimi jak v mladém jare tisíc písní vzduchem jásá,
kolem nich se tísní, virí, skáce, plesá veská chasa.
Polka sedí v zlatých saních, chce až k vzdálenému mestu -
„ Nuže, jed už, milá polko, štastnou cestu, štastnou cestu !
Ti se budou v pyšném meste, co to prišlo ze vsi, dívat,
budou nožickami šoupat, boky vzpírat, bujne zpívat ! “
Polka jede - polka jede.

Hlasne bicem svojím práskla - je to cesta, je to jízda !
Pod sanemi sníh si zpívá, po stromích kdos písne hvízdá,
kámen radostí se valí, ba i tam ta hora šedá
bok si skalnou pesti vzpívá, podle taktu hlavu zvedá.
A ta polka - je to holka ! je-li pak kde druhá v svete,
v ocích hvezdicky jí horí, po tvárích jí ruže kvete,
veselostí v mladém tele každá žilka jinou hraje,
vecne je jí do zpívání, do skoku a do mumraje.
Polka jede - polka jede.

Doficeli pozde k mestu, koníci už samá pena -
ej jakž vecer mesto smutno ! vrata zimne pozamcena,
námestí jak vymeteno, ulice tak hluše pusty,
pod strechami tma jak v pytli, nad strechami mlhly husty.
Polka na zem seskocila, sníh si s lesklých tvárí stírá -
„ Což tu není nikdo kolem, kdo že hostem odevírá ? “
rozhlídla se po staveních, pristoupila ku okénku,
uvnitr hlas se ozval hrubý : „ Kdo to na nás klepá venku ? - “
„ Polka jede - polka jede. - “

„ Slyšíš, ženo, polka jede ! Vejdi dál, muj milý hosti,
doufám, že ti dum náš celý bude ihned po libosti !
Hned tu budeš jako doma : mladý muž a žena mladá,
pod krovem nám dudy visí, strop se z samých houslí skládá;
steny plny klarinetu, v každem koute basa brucí,
dvere do noty nám vržou, kamna k tomu fagot hucí.
Honem, ženo, pospeš mestem, sezvi bohaté i chudé,
sezvi nám sem staré mladé, ohlašuj a zvestuj všude :
„ polka jede - polka jede ! “

Prišlo k polce mesto celé ! „ Pekne vítám, “ chudý rekl,
bohatý vzal klobouk s hlavy, král i korunu svou smekl.
Jak se polka roztocila, král chyt králku, kníže knežku,
Jozífek vzal Kacku za pas, Toník kýv' si na Anežku.
Hej ten výskot, hej ta vrava ! Tisicum se svítí oci -
je to prelud nebo pravda - vždyt svetnice se tocí -
stena sem tam otácí se, kamna sem tam potácejí,
lavice se nadzdvihují, trámy v strope obracejí -
polka jede - polka jede !