BALADA ČESKÁ

Žil jednou v čechách smavý rek,
vám známý rytíř Paleček;
on samý šprým a nápad byl,
rád dobře jeď a dobře pil
   a lidem dobře činil.

Rád jeď a pil, jak povídám,
však ještě něco dodat mám :
on též rád bloudil po čechách -
a pak byl vždy jak v mátohách
   a nevěděl, kde stojí.

„ Nu, nu “ - kdys zazněl náhle hlas -
„ pan rytíř je už ve snách zas ? “
A Paleček- jak přimražen !
Aj, před ním kolo bujných žen
   a vprostřed Vesna sama.

„ Jen neboj se, tys celý muž,
ty se mi ze všech líbíš - nuž
mé slovo k smělosti tě zve -
rci jakékoli přáni své -
   však vtipně jen a hbitě ! “

Již rytíř bez všech rozpaků
si hodil hlavou : „ Tedy řku
a prosím : až bych jednou zdech',
mne výročně vždy ožít nech,
   na osm dní - to s jara !

Kdýž svět zas jednou krásným je,
když zem se celá rozsměje,
pak, Vesno, milostivá buď,
na osm dni mne jenom vzbuď ! “
   A Vesna kývla : „ Staň se ! “

Od časů těch, děj se co děj,
fialek vůní budí jej,
slavíkův ven jej volá hlas,
pan rytíř vstává bujný zas
   a rozkročí se krajem.

Kraj český, jindy smuten, tich,
je pojednou pak samý smích,
a celý ten náš český svět
je samy zpěv a samý květ -
však krátce jen, ach krátce !

Vždyť umluvil si rek náš s ní,
jen blažených vždy osm dní
Pak vrací se zas v dumnou říš
a Vesna dá mu medu číš -
   on opiv se zas usne.