Le quatre avril 1939,
je suis debout sur les marches
du crématoire de Pardubice,
dos à la salle
dans laquelle la cérémonie vient de s’achever.
Ce que je vois
sont des cieux, bas, opaques, gantés de plomb,
et de hauts peupliers. Les plus tristes
des arbres.

*

Čtvrtého dubna 1939
stojím na schodech
pardubického krematoria
zády k síni,
kde právě skončil obřad.
Co vidím,
je nízká kalná olověná obloha
a vysoké topoly. Nejsmutnější
stromy.