La nuit, de mon lit, je vois à l’horizon les lumières du lointain Žižkov, sous la colline de Žižkov, à quelques pas de l’hôpital, le cimetière de Liben, recouvert d’arbres hauts. On dirait que les tombes sont illuminées. Mais ce ne sont que les lumières de cette lointaine colline de l’autre côté qui, de-ci, de-là, traversent les branches des arbres, elles apparaissent et s’en vont à nouveau, au gré des jeux du vent dans les branches. Une illusion. Il n'est pas une seule petite bougie allumée au cimetière. De quel côté peut bien s’y trouver la tombe de Hlavácek ?

*

V noci vidím z postele na horizontu světla vzdáleného Žižkova, pod žižkovským vrchem, pár kroků od nemocnice, libeňský hřbitov, zarostlý vysokým stromovím. Jako by se tam svítilo na hrobech. Ale jsou to jen světla z toho vzdáleného protějšího vrchu, která tu a tam pronikají větvemi stromů, objevují se a zase mizí, jak větvemi provívá vítr. Klam. Na hřbitově nesvítí ani svíčička. V kterých místech tam asi leží Hlaváčkův hrob?