Accueil
L'association
Nous contacter
L'atelier de traduction
Caractères spéciaux


Tous les auteurs
Le poétisme
La littérature tchèque depuis 1945


Les ouvrages
Bibliographie générale des oeuvres traduites


Chronologie générale
Le printemps de Prague
Documents sur la période communiste
Masaryk


Quelques liens utiles


 

Zlatý Kolovrat

Karel Jaromír Erben

 

I

   Okolo lesa pole ln,
   hoj jede, jede z lesa pn,
na vranm bujnm jede koni,
vesele podkovičky zvon,
   jede sm a sm.

   A před chalupou s koně hop!
   a na chalupu: klop, klop, klop!
„Hola hej! otevřte mi dvře,
zbloudil jsem při loven zvěře,
   dejte vody pt!“

   Vyšla dvčina jako květ,
   neviděl tak krsy svět;
přinesla vody ze studnice,
stydlivě sedla u přeslice,
   předla, předla len.

   Pn stoj, nevěda, co chtěl,
   sv velk žzně zapomněl;
div se tenk, rovn niti,
nemůže oč odvrtiti
   s pěkn přadleny.

   „Svobodna-li jest ruka tv,
   ty musš bti žena m!“
dvčinu k boku svmu vine -
„„Ach pane! nemm vůle jin,
   než jak mti chce.““

   „A kde je, děvče, mti tv?
   Nikohoť nevidm tu j.“ -
„„Ach pane! m nevlastn mti
zejtra se s dcerou domů vrt,
   vyšly do města.““

II

   Okolo lesa pole ln,
   hoj jede, jede zase pn;
na vranm bujnm jede koni,
vesele podkovičky zvon,
   přmo k chaloupce.

   A před chalupou s koně hop!
   na chalupu: klop, klop, klop!
„Hola! otevřte, mil lidi,
ať oči moje brzo vid
   potěšen m!“

   Vyšla babice, kůže a kost:
   „„Hoj, co nm nese vzcn host?““
„Nesu ti, nesu v domě změnu,
chci tvoji dceru za svou ženu,
   tu tvou nevlastn.“

   „„Hoho pančku! div a div!
   kdo by pomyslil jaktěživ?
Pěkně vs vtm, vzcn hoste,
však ani nevm, pane, kdo jste?
   Jak jste přišel k nm?““

   „Jsem tto země krl a pn,
   nhodou včera zavoln:
dm tobě střbro, dm ti zlato,
dej ty mně svoji dceru za to,
   pěknou přadlenu.“

   „„Ach pane krli! Div a div!
   kdo by se nadl jaktěživ?
Vždyť nejsme hodny, pane krli! -
Kž bychom zslužněji stly
   v milosti vaš!““

   „„Ale však radu, radu mm:
   za ciz - dceru vlastn dm;
jeť podobna t druh prvě
jak oko oku v jedn hlavě -
   jej nit - hedbv!““

   „Špatn je, babo, rada tv!
   Vykonej, coť poroučm j:
zejtra, až den se rno zjasn,
provodš dceru svou nevlastn
   na krlovsk hrad!“

III

   „„Vstvej, dceruško! již je čas,
   pan krl již ček, bude kvas:
však jsem j ani netušila -
nu bodejž dobře pořdila
   v krlovskm hradě!““

   „Stroj se, sestřičko moje! stroj,
   v krlovskm hradě bude hoj:
vysoko jsi se podvala,
nzko mne, hleďte, zanechala -
   nu jen zdrva bud!“

   „„„Pojď již, Dorničko naše, pojď,
   aby se nehněval tvůj choť:
až budeš v lese na rozhran,
na domov nezpomeneš ani -
   pojď jen honem, pojď.“““

   „Matko, matičko, řekněte,
   nač s sebou ten nůž břete?“ -
„„Nůž bude dobr - někde v chladu
vypchnem oči zlmu hadu -
   pojď jen honem, pojď!““

   „Sestro, sestřičko, řekněte,
   nač tu sekeru nesete?“ -
„„Sekera dobr - někde v keři
useknem hnty lt zvěři -
   pojď jen honem, pojď!““

   A když již přišly v chlad a keř:
   „„„Hoj, ty jsi ten had, tys ta zvěř!“““
Hory a doly zaplakaly,
kterak dvě ženy nakldaly
   s pannou ubohou!

   „„„Nyn se s panem krlem těš,
   těš se s nm, kterakkoli chceš:
objmej jeho svěž tělo,
pohlžej na to jasn čelo,
   pěkn přadleno!“““ -

   „Mamičko, kterak udělm?
   kam oči a ty hnty dm?“ -
„„Nenechvej jich podle těla,
ať někdo jich zas nepřiděl -
   radš je s sebou vem.““

   A když již zašly za tu chvoj:
   „„Nic ty se, dcero m, neboj!
však jsi podobna t tam prvě
jak oko oku v jedn hlavě -
   neboj ty se nic!““

   A když již byly hradu blž,
   pan krl vyhlž z okna již;
vychz s pny svmi v cestu,
přivt matku i nevěstu,
   zrady netuše.

   I byla svatba - zral hřch,
   panna nevěsta sam smch;
i byly hody, radovn,
plesy a hudby bez ustn
   do sedmho dne.

   A když zasvtal osm den,
   krl mus jti s vojsky ven:
„Měj se tu dobře, pan moje,
j jedu do krutho boje,
   na nepřtele.

   Navrtm-li se z bitvy zpět,
   omladne naš lsky květ!
Zatm na věrnou mou pamtku
hleď sobě pilně kolovrtku,
   pilně doma přeď!“

IV

   V hlubok pust křovině
   jak se tam vedlo dvčině?
Šest otevřench proudů bylo,
z nichž se j živobyt lilo
   na zelen mech.

   Vzešlo j nhle štěst moc,
   nynčko j hroz smrti noc:
tělo již chladne, krev se sed -
běda t době, běda, běda,
   když ji spatřil krl!

   A tu se z lesnch kdesi skal
   stařeček nevdan vzal:
šediv vousy po kolena -
to tělo vloživ na ramena,
   v jeskyni je nes.

   „Vstaň, m pachole, běž, je chvat,
   vezmi ten zlat kolovrat:
v krlovskm hradě jej prodvej,
za nic jinho však nedvej
   nežli za nohy.“ -

   Pachole v brně sedělo,
   zlat kolovrat drželo.
Krlovna z okna vyhlžela:
„„Kž bych ten kolovrtek měla
   z ryzho zlata!““

   „„Jděte se, matko, pozeptat,
   zač je ten zlat kolovrat?““ -
„Kupte, paničko! drah nen,
můj otec přliš nevycen:
   za dvě nohy jest.“

   „„Za nohy? Ajaj, divn věc!
   Ale j chci jej mti přec:
jděte, mamičko, do komory,
jsou tam ty nohy naš Dory,
   dejte mu je zaň.““

   Pachole nohy přijalo,
   do lesa zptky spěchalo. -
„Podej mi, chlapče, živ vody
nechť bude tělo beze škody,
   jako bvalo.“

   A rnu k rně přiložil,
   a v nohou oheň zas ožil,
a v jeden celek srostlo tělo,
jako by vždycky bylo celo,
   bez porušen.

   „Jdi, m pachole, k polici,
   vezmi tu zlatou přeslici:
v krlovskm hradě ji prodvej,
za nic jinho však nedvej,
   nežli za ruce.“ -

   Pachole v brně sedělo,
   přeslici v rukou drželo.
Krlovna z okna vyhlžela:
„„Och, kž bych tu přesličku měla
   ke kolovrtku!““

   „„Vstaňte, mamičko, z lavice,
   ptejte se, zač ta přeslice?““ -
„Kupte, paničko, drah nen,
můj otec přliš nevycen,
   za dvě ruce jest.“

   „„Za ruce!? Divn, divn věc!
   Ale j ji chci mti přec:
jděte, mamičko, do komory,
jsou tam ty ruce naš Dory,
   přineste mu je.““

   Pachole ruce přijalo,
   do lesa zptky spěchalo. -
„Podej mi, chlapče, živ vody,
nechť bude tělo beze škody,
   jako bvalo.“

   A rnu k rně přiložil,
   a v rukou oheň zas ožil;
a v jeden celek srostlo tělo,
jako by vždycky bylo celo,
   bez porušen.

   „Skoč, hochu, na cestu se měj!
   mm zlat kužel na prodej:
v krlovskm hradě jej prodvej,
za nic jinho však nedvej,
   nežli za oči.“

   Pachole v brně sedělo,
   zlat kuželk drželo.
Krlovna z okna vyhlžela:
„„Kž bych ten kuželček měla
   na tu přesličku!““

   „„Vstaňte, mamičko, jděte zas,
   ptejte se, zač ten kužel as?““ -
„Za oči, pan! jinak nen,
tak mi dal otec poručen,
   za dvě oči jest.“

   „„Za oči!? Neslchan věc!
   A kdo je, chlapče, tvůj otec?““ -
„Netřeba znti otce mho:
kdo by ho hledal, nenajde ho,
   jinak přijde sm.“ -

   „„Mmo, mamičko! co počt?
   A j ten kužel musm mt!
Jděte tam zase do komory,
jsou tam ty oči naš Dory,
   ať je odnese.““

   Pachole oči přijalo,
   do lesa zptky spěchalo. -
„Podej mi, chlapče, živ vody,
nechť bude tělo beze škody,
   jako kdy prve.“

   A oči v důlky položil,
   a zhasl oheň zas ožil;
a panna vůkol pohlžela -
však nikoho tu neviděla,
   než se samotnu.

V

   A když byly tři neděle,
   krl jede z vojny vesele:
„A jak se mš, m pan mil,
a zdalis pamětliva byla
   mch poslednch slov?“ -

   „„Och, j je v srdci nosila,
   a hleďte, co jsem koupila:
jedin mezi kolovraty,
přeslici, kužel- cel zlat,
   vše to z lsky k vm!““

   „Pojď se, m pan, posadit,
   upřeď mi z lsky zlatou nit.“ -
Ke kolovrtku chutě sedla,
jak zatočila, cel zbledla -
   běda, jak zpěv!

   „„Vrrr - zlou to předeš nit!
   Přišla jsi krle ošidit:
nevlastn sestru jsi zabila,
duv a oč ji zbavila -
   vrrr- zl to nit!““

   „Jak to kolovrtek mš?
   a jak mi divně na něj hrš!
Zahraj mi, pan, ještě znova,
nevm, co chtěj tato slova:
   přeď, m pan, přeď!“

   „„Vrrr- zlou to předeš nit!
   Chtěla jsi krle ošidit:
pravou nevěstu jsi zabila,
a sama ses j učinila -
   vrrr- zl to nit!““

   „H, strašlivě mi, pan, hrš!
   Nejsi tak, jak se bti zdš!
Zahraj mi, pan, do třetice,
abych uslyšel ještě vce:
   přeď, m pan, přeď!“

   „„Vrrr- zlou to předeš nit!
   Přišla jsi krle ošidit:
sestra tv v lese, v dut skle,
ukradla jsi j chotě krle -
   vrrr- zl to nit!““

   Jak ta slova krl uslyšel,
   skočil na vrance, k lesu jel;
hledal a volal v šir lesy:
„Kdes, m Dorničko! kde jsi, kde jsi?
   Kdes, m rozmil?“ -

VI

   Od lesa k hradu pol ln,
   hoj jede, jede s pan pn;
na vranm bujnm jedou koni,
vesele podkovičky zvon,
   na krlovsk hrad.

   I přišla svatba zase zpět,
   panna nevěsta jako květ;
i byly hody, radovn,
hudby a plesy bez ustn
   po tři neděle.

   A což ta matka babice?
   a což ta dcera hadice? -
Hoj! vyj čtyři vlci v lese,
každ po jedn noze nese
   ze dvou ženskch těl.

   Z hlavy jim oči vyňaty,
   ruce i nohy uťaty:
co prv panně udělaly,
toho teď na se dočekaly
   v lese hlubokm.

   A což ten zlat kolovrat?
   jakou teď pseň bude hrt? -
Jen do třetice zahrt přišel,
pak ho již nikdo neuslyšel
   ani nespatřil.

 

 

© Bohemica 2.0, 2001-2006 - Accueil - Contact