Accueil
L'association
Nous contacter
L'atelier de traduction
Caractères spéciaux


Tous les auteurs
Le poétisme
La littérature tchèque depuis 1945


Les ouvrages
Bibliographie générale des oeuvres traduites


Chronologie générale
Le printemps de Prague
Documents sur la période communiste
Masaryk


Quelques liens utiles


 

 

 

Vrba

Karel Jaromír Erben

 

Rńno sedń ke snýdaný,
tńže se svů mladů paný:

„Paný moje, paný milń!
vždycky upřýmnń jsi byla,

vždycky upřýmnń jsi byla -
jednohos mi nesvěřila.

Dvě lůta jsme spolu nyný -
jedno nepokoj mi činý.

Paný moje, milń paný!
jaků je to tvoje spaný?

Večer lehneš zdrńva, svěžý,
v noci tělo mrtvo ležý.

Ani ruchu, ani sluchu,
ani zdńný o tvům duchu.

Studenů jest to tvů tělo,
jak by zprńchnivěti chtělo.

Aniž to maličků dýtě,
hořce plačýc, probudý tě. -

Paný moje, paný zlatń!
Zdali nemocý jsi jata?

Jest-li nemoc ta zńvada,
nech ať přijde moudrń rada.

V poli mnoho bylin stojý,
snad některń tebe zhojý.

Pakli v b§lý nený sýly,
mocnů slovo neom§lý.

Mocnů slovo mračna vodý,
v bouři lýtů chrńný lodý.

Mocnů slovo ohni kńže,
skńlu drtý, draka svńže.

Jasnou hvězdu strhne s nebe:
slovo mocnů zhojý tebe.“ -

„„ă pane můj, mil§ pane!
nechtěj dbńti řeči planů.

Co souzeno při zrozený,
tomu nikdež lůku nený.

Co Sudice komu kńže,
slovo lidsků nerozvńže!

Ač bezduchń na svům loži,
vždy jsem přece v moci božý.

Vždy jsem přece v božý moci,
jenž mne chrńný každů noci.

Ač co mrtvů mi je spńti,
rńno duch se zase vrńtý.

Rńno zdrńva vstńti mohu:
protož poruč pńnu bohu!““ -

Darmo, paný! jsou tvń slova,
pńn œmysl jin§ chovń.

Sedý babka při ohnisku,
měřý vodu z misky v misku,

dvanńct misek v jednů řadě.
Pńn u baby na poradě.

„Slyšýš, matko! ty výš mnoho:
výš, co potkati mń koho,

výš, kde se čý nemoc rodý,
kudy smrtnń žena chodý.

Pověz ty mi zjevně nyný,
co se s mojý paný činý?

Večer lehne zdrńva, svěžý,
v noci tělo mrtvo ležý,

ani ruchu, ani sluchu,
ni zdńný o jejým duchu;

studenů jest jejý tělo,
jak by zprńchnivěti chtělo.“ -

„„Kterak nemń mrtva b§ti,
když mń jen půl živobytý?

Ve dne s tebou živa v domě,
v noci duše jejý v stromě.

Jdi k potoku pod oborou,
najdeš vrbu s býlou korou;

žlutů proutý roste na ný:
s tou je duše tvojý paný!““ -

„Nechtěl jsem jń paný mýti,
aby s vrbou měla žýti;

paný mń ať se mnou žije,
a vrba ať v zemi hnije!“ -

Vzal sekeru na ramena,
uťal vrbu od kořena;

padla těžce do potoka,
zašuměla od hluboka,

zašuměla, zavzdychala,
jak by matka skonńvala,

jak by matka umýrajýc,
po dýtku se ohlůdajýc. -

„Jak§ shon to k můmu domu?
komu zný hodina, komu?“ -

„„Umřela tvń paný milń,
jak by kosou sťata byla;

zdrńva chodýc při svů prńci,
padla, jako strom se skńcý;

zavzdychala umýrajýc,
po dýtku se ohlůdajýc.““ -

„ă běda mi, běda, běda!
paný zabil jsem nevěda,

a z děťńtka v tœž hodinu
učinil jsem sirotinu!

ă ty vrbo, vrbo býlń!
což jsi ty mne zarmoutila!

Vzalas mi půl živobytý:
co mńm s tebou učiniti?“ -

„„Dej mne z vody vytńhnouti,
osekej mů žlutů proutý;

dej prkůnek nařezati,
kolůbku z nich udělati;

na kolůbku vlož děťńtko,
ať neplńče ubožńtko.

Když se bude kolůbati,
matka bude je chovati.

Proutý zasaď podle vody,
by nevzalo žńdnů škody.

Až doroste hoch maličk§,
bude řezat pýšťaličky;

na pýšťalku bude pěti -
se svou matkou rozprńvěti!““

 

 

© Bohemica 2.0, 2001-2006 - Accueil - Contact