BALADA O SVATBE V KANAÁN

Po celém Kanaánu vírí svatby ruch !
Šest dní tu byli s rozmarinou vycházeli zváci
a poslíckové až se prohýbali pod koláci,
však za to sešel se též slavný hostí kruh !
Vždyt dostavil se, slyšte, s Matkou svou sám Pán,
ten slavný kazatel, jenž vyšel z Nazaretu !
A lidé kývali a šlo to od rtu k retu,
že nebylo tu ješte také svatby, co je Kanaán.

Kol domu žen je žádostivých jako much
a každá žive povíd a každá ráda slouchá,
co na vozy se naloží pak nevestina roucha,
a pri tom nechat muže každá zrak, i sluch.
A zase, jaký náklad na hostinu dán,
pec chlebovou že po mesíc již topí denne,
ba petkrát že ji topili jen na pecene
a výsluhy že uchystáno je pro celý Kanaán.

Pak zvedavy zas k oknu obracejí tvár :
jak ženich uvnitr hledí ostýchave, jen jak kradbí
svou na nevestu, jež tu truní vedlé starosvatbí,
jak nevesta je krásná, samá zlatá zár,
a v štestí nemá, jak by ret byl ukován !
jak družbovi, když družicce své mlsku nese,
se cerné oci svítí, ruka jak se trese -
snad brzy zase uzrí novou svatbu rodný Kanaán !

V tom náhlý krik a již jsou ženské v jednu hrst !
Bylt šibal starosvat vžem zevlujícím ženám venku
zpotajmo ostrou jehlou prišil sukni na sukénku,
pak hrnek s vodou vzal a jak by na ne chrst !
Ty chtely uskocit, kde bezpecnejší stan,
však v klubko sešity jak zbesily ted skácou
a tancí, hulají, až všecky smíchy plácou,
a bujný vriskot jejich pres celický letí Kanaán.

Však také hosté vnitr pojednou mení vzhled
vždyt po stolech se šeptem nese nevítaná zpráva,
že mimo nadání se v džbánech vina nedostává,
a každý, náhle žízniv, mrzut vesí ret.
Též panne Marji apoštol to sdelil Jan.
Ta dí však : „ Ticho - ticho ! Povím já to synu,
a co vám porucí, vy rychle dbejte cinu,
a starý rozveselí se nám znovu zase Kanaán. “

I ptal se Ježíš : „ Zdali prázdné štoudve mám ? - “
„ Šest prázdných zde ! “ - „ Nuž ze studnice vody do nich vlejte
at každá k pretékání plna, pri tom dobre dbejte
a prineste je sem, necht já jim požehnám. -
Ted panu starosvatu první dejte džbán ! - “
A starosvat již rychle po plném si sáhnul
a napil se a v udivení ruku vzpráhnul :
„ Aj, takového nikdy vina neurodil Kanaán ! “

A již zas ozdobných mel recí dost a dost :
„ Nuž, páni muzikanti, nástroje své sesbírejte
a vemte dobrou notu si a pekne vivat ! hrejte -
at žije s matickou svou prevzácný náš host !
Necht brzy má svuj dum a pri nem pole lán
a v dome hospodynku, krásnou jak to kvítí,
jež ve dne myrhou dýše, v noci hvezdou svítí -
a my pak všichni vzpomenme si dnešní svatby v Kanaán.