Aujourd’hui, j’ai rêvé
de Honza (Lopatka). Il était gai, détendu, sans
aucune agressivité, il me dit, nous avons regardé
dans ton cahier et, imagine-toi, j’ai eu un rêve semblable
d’un pont que je dois traverser mais je reste assis et ne
bouge pas. Tout était très gai et détendu,
je ne me suis pas fâché qu’ils aient secrètement
regardé dans le cahier (c’est-à-dire Honza
et Nikolaï, qui était chez nous aussi), j’étais
plutôt content, c’était une marque d’intérêt
pour ce que j’écris, et puis je me suis dit aussi,
tiens, tiens, Honza ne pense plus qu’il ne faille pas noter
ses rêves.
*
Dnes se mi zdálo o Honzovi (Lopatkovi).
Byl veselý, uvolněný, neútočný,
říká mi, my jsme se ti podívalí
do sešitu, a představ si, já jsem měl podobný
sen o mostě, jak ho mám přejít, ale sedím
a nejdu. Bylo to všechno velmi veselé a uvolněné,
já jsem se nezlobil, že se mi tajně podívali
do sešitu (to jest Honza a Nikolaj, který taky byl
u nás), spíš mě to těšilo, znamenalo
to přece zájem o to, co píšu, a taky jsem
si říkal, tak vida, Honza už si nemyslí,
že sny se nemají zapisovat.