Automne

Du jaune, du marron, de diverses nuances, et un sombre teint rougissant
créent le pittoresque de ces (vraiment ?) belles images ; les accompagne
la lumière de l’après-midi, illuminant
les crépis de chaux des vieilles maisons de campagne.

Appuyées contre les arbres de jardins abandonnés,
des échelles montent dans les couronnes, et dedans,
brillent les dernières pommes. Et avant que les feuilles ne tombent
                                         [complètement
et ne moisissent, le vent, de par les gares vides, les balaie.

Il en est ainsi à l’automne.
Et les jours raccourcissent sans merci.
Et dans les rues des villes se faufile
la fumée des fanes roussies.

Et en ce temps,
nos images
reprennent vie, parfaitement,
autant de fumées des fours crématoires.

*

Podzim

Žlut', hněd' různých odstínů a temně rudá barva vytváří
malebnost krásných (podezřele) obrazů; k tomu
odpolední světlo rozzáří
vápenné omítky starých venkovských domů.

Opřeny o stromy v opuštěných zahradách
žebříky stoupají do korun a v nich
svítí poslední jablka. A než listí docela opadá
a zetlí, vítr jím povívá po prázdných nádražích.

Tak to jde na podzim.
A dny se bezútěšně krátí.
A do ulic měst vniká dým
ze spalovaných natí.

A v ten čas
dokonale ožijí
obrazy nás
co dýmů z krematorií.