František Gellner

Sur le sofa vert

Sur le sofa vert du sombre cabinet,
où, des stores, la pente voile l’ardeur solaire,
je baisais sa joue et des lèvres les fines raies
et entre mes paumes serrais fort les tempes claires.

Sur ma tête, doucement, tremblaient ses doigts
dans les lueurs douces sur le sofa vert – –
Oh lointains transparents ! Oh tendre tristesse en moi !
Oh rayons d’or sur le calme de la mer !

Na sopha zeleném

Na sopha zeleném v zšeřelém kabinetu,
kde slunce žhavý žár spád rulet zaclání,
líbal jsem její tvár a tenké pruhy retů
a spánky prusvitné jsem tiskl do dlaní.

Na hlavě mojí se jí prsty třásly jemně
ve svitech zjemnělých na sopha zeleném – –
Ó dálky průhledné! Ó něžný smutku ve mně!
Ó zlaté paprsky na moři ztišeném!

Traduction Jean-Gaspard Páleníček