DCEŘINA KLETBA
Což jsi se tak zasmušila, dcero má?
což jsi se tak zasmušila?
Vesela jsi jindy byla,
nyní přestal tobě smích!
Zabila jsem holoubátko, matko má!
zabila jsem holoubátko -
opuštěné jediňátko -
bílé bylo jako sníh!
Holoubátko to nebylo, dcero má!
holoubátko to nebylo -
líčko se ti proměnilo,
a potrhán je tvůj vzhled!
Oh! zabila jsem děťátko, matko má!
oh! zabila jsem děťátko,
své ubohé zrozeňátko -
žalostí bych pošla hned!
A co míníš učiniti, dcero má?
a co míníš učiniti?
kterak vinu napraviti
a smířiti boží hněv?
Půjdu hledat květu toho, matko má!
půjdu hledat květu toho,
kterýž snímá viny mnoho
a zbouřenou chladí krev.
A kde najdeš toho květu, dcero má?
a kde najdeš toho květu
po všem široširém světu?
v které roste zahrádce?
Tam za branou nad vršíkem, matko má!
tam za branou nad vršíkem,
na tom sloupu se hřebíkem,
na konopné oprátce!
A co vzkážeš hochu tomu, dcero má,
a co vzkážeš hochu tomu,
jenž chodíval k nám do domu
a s tebou se těšíval?
Vzkazuji mu požehnání, matko má!
vzkazuji mu požehnání -
červa v duši do skonání,
že mi zrádně mluvíval!
A co necháš svojí matce, dcero má?
a co necháš svojí matce,
jež tě milovala sladce
a draze tě chovala?
Kletbu zůstavuji tobě, matko má!
kletbu zůstavuji tobě,
bys nenašla místa v hrobě,
žes mi zvůli dávala! |